HRANA ZVONÍ...

František Kvapil

HRANA ZVONÍ...
Udeřte v struny! Smutná hrana zvoní, při strunách spuštěných dnes pějte o Ní! Již černý průvod k hrobu v žalném pláči s mrtvolou Matky tesknou poutí kráčí, a bezmocný lid trpké slzy roní... Udeřte v struny! Pějte píseň o Ní! Diadém stržen se svatého čela, a slávy zář, jež na skráních se skvěla, již znikla – oko zhaslo, chlad jen v líci – to srdce nezbudí se milující, již dotlouklo... a smrti anděl bledý svou peruť k němu sklonil naposledy... Udeřte v struny! Smutná hrana zvoní, při strunách spuštěných dnes pějte o Ní! Zapadá víko – posupným jen hlasem lká hruda nad tím zašlým slávy časem, a lid jen trpké, marné slzy roní... Udeřte v struny! Pějte píseň o Ní! 13