MY UMÍRALI...

František Kvapil

My umírali bez bázně a vzdechu, když cizinec nás v poutech k smrti vedl. Nezalkal jediný z nás o útěchu, s úsměvem každý k smrti oko zvedl. Jen jedna slza zrosila nám líce: – O vlasti! máj tvůj nevrátí se více! Nad Prahou rudá zář, my na lešení... Kat kyne – tělo za tělem se kácí, krev pije zem a v krev se půda mění, a záblesk slávy na vždy v dál se ztrácí... My, pohár dopili – zrak hasne, zmírá – – – Ó vlasti! máj tvůj hrob již obestírá!

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

601. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V POLI (Xaver Dvořák)
  2. ŽIVOT A SMRT. (Josef Václav Sládek)
  3. Náš celý život prchání je stálé, (Adolf Heyduk)
  4. I. Kristus pán: (Josef Svatopluk Machar)
  5. IGOR VILÍMEK (Rudolf Medek)
  6. Jak tygřice k nám z nekonečna hledíš, (Adolf Heyduk)
  7. Ve světě. (Růžena Jesenská)
  8. CO VLASTNĚ ZMŮŽEM? (Jaroslav Vrchlický)
  9. Smrt z kvasu přírody vždy nejvíc těží, (Adolf Heyduk)
  10. Faust. (Adolf Heyduk)