Smrt z kvasu přírody vždy nejvíc těží,

Adolf Heyduk

Smrt z kvasu přírody vždy nejvíc těží, té náležíme v mateřském už klíně, ta střeže kolébku i Mudřen síně a řídí vášně naše bez otěží. Hned dráždí nás, hned pro útěchu běží, a pramáť tvorstva v nebes modrém týně, půl v lesku čarovném, půl v děsném stíně, dál stále klidně spěchá věků spřeží. My pouze k věčnému jí budování dělníky odkájíme povždy nové a z ničeho zas všecko v nic se vrací. Jen hřeby každý do rakve si kove, až při poslední ráně v hrob se kácí, a nový život noví ssají rtové.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

25. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŽIVOT A SMRT. (Josef Václav Sládek)
  2. STROM LIDSTVA. (Emanuel Čenkov)
  3. Bořek. (Antal Stašek)
  4. Skály. (Herma Pilbauerová)
  5. MRTVINA (Jan Opolský)
  6. MODLITBY. (Jaroslav Vrchlický)
  7. 64. c. Na hřbitově u zdi v koutku, (Josef Kuchař)
  8. III. Jak ozvěna v skalách zasněných (Stanislav Kostka Neumann)
  9. MATČINY OČI. (Petr Křička)
  10. Tajný vzrůst. (Václav Šolc)