III. Jak ozvěna v skalách zasněných

Stanislav Kostka Neumann

Jak ozvěna v skalách zasněných cos v bytosti naší dříme. A je to více než pohádka, co za sebou v dáli zříme. Starého nadšení vroucí proud, žel, v srdci skrytý až na dně. Kontinuita sil velebných, žel, udupávaná zrádně. Snad bychom chtěli se opět vzdát krásným a dobrým svým pudům, zkrušenou hrdost svou pobodnou, rozmachu dopřáti údům, silou a mládím si zahýřit a bez všech cavyků ránu oplatit ranou, jež zabíjí za urážku, drzost, hanu. Snad bychom chtěli... A jisto je, že bychom mohli a měli. Jen odvahou vzroste síla v nás a jiskra ve plamen skvělý. Však sotvaže hne se svědomí a my se rozpomínáme, krev vznícenou, oheň ve zraku a ruku zdviženou máme, pár frásí rozšafných postačí ukrotit hněvy a blesky: vůdcové zastrčí odměnu, a národ chce býti hezký.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

520. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Skály. (Herma Pilbauerová)
  2. Ó, HRADY NAŠE TVRDÉ! (František Táborský)
  3. MODLITBY. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Naděje. (Antonín Koukl)
  5. MEČ DAMOKLŮV. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Ó sfingo se zrakem, jenž hlubší pekla, (Adolf Heyduk)
  7. Což vy chcete mistra Jana Husi (František Sušil)
  8. XII. Jaký výkřik burcuje nás ze sna, (Antonín Klášterský)
  9. OPAKUJÍCÍ SE ZLO (Antonín Sova)
  10. IV. Vydal jsi nás v nepřátelské ruce, (Antonín Klášterský)