Ve světě.

Růžena Jesenská

Jsou v světe místa přehrozná, jež určil člověk člověku, skvrny, jichž každý nepozná, leč věkem tmí se do věku. Žaláře tmavé jako hrob, ach tmavší, neb v nich život mřel, v nich člověk různých dnů a dob z ran otevřených krvácel. Do vlhké země slzy skryl, vzdech, jenž se s hrůzou zamlčí, na tvrdých stěnách nehtem ryl svůj osud – lebky umrlčí. Nepřišel nikdo ven z těch míst, jenom když smrť ho spasila, a to šel jistě svatý, čist, a hvězda vstříc mu svítila. Jho mnohé s sebou člověk táh’ na boží zemi v žití svém. tma, okov, plíseň ve kobkách mně zdá se všeho symbolem. Kles’ člověk stokrát utýrán, a naší doby velký svit má zbylé jizvy oněch ran povinnosť svatou – zahojit. Má zvedat kleslé, k světlu vést a prací léčit blud a hřích, rozsvěcet čistou záři hvězd nad mnohé hlavy nešťastných. Tak jenom člověk zvítězí sám nad sebou a pro sebe, a přetne všecky řetězy, jež zemi dělí od nebe.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

561. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bořek. (Antal Stašek)
  2. Menhart z Hradce. (Adolf Heyduk)
  3. I. Kristus pán: (Josef Svatopluk Machar)
  4. Faust. (Adolf Heyduk)
  5. III. Den si do červánku (Adolf Heyduk)
  6. ŽIVOT A SMRT. (Josef Václav Sládek)
  7. Světlo. (Augustin Eugen Mužík)
  8. REKOVÉ DĚJIN. (Josef Václav Sládek)
  9. ASYL (Viktor Dyk)
  10. V POLI (Xaver Dvořák)