KDYŽ KVETLY MÁKY.

František Kvapil

Na úhoře planou vlčí máky, slunce hází polibky jim žhavé, nad lesy se zdvihá bílá pára, jako závoj vlaje nad modříny. Ticho, ticho – polední vzduch sálá jako z pecí nebes živý oheň, na úhoře planou vlčí máky, vášnivě se kloní k modrým chrpám. Ticho, ticho – tajemné a snivé šepty vanou od borovic temných, jejich kůra, roztavené zlato, na zeleném luhu z dálky svítí. Zamyšlena těká moje duše nad krajem až k šerým v dáli horám, na úhoře planou vlčí máky, v duši sny zas hoří rudým květem. Vyrostly jak trní polních mezí, žádné oko s láskou nezří na ně, vítr bije v duhová jich křídla, dešť je šlehá divou metelicí. Nikdo nevítá jich vlídným slovem, mráz jim často první snítky spálil – ale hvozdů šum spěl nad jich hlavou, v poupata jich zářily kdys hvězdy. Utrhne je cizí chladná ruka, pohodí je, uvadnou kdes v smetí – přec však jasné líbalo je slunce, skřivan jásal nad nimi své písně. Ticho, ticho – polední je snění a v mé duši plno rudých květů, nad lesy se zdvihá bílá pára, na úhoře planou vlčí máky.

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

87. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LETNÍ POLEDNE. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  2. WAGNER (Božena Benešová)
  3. Sekáči z luk jdou. (Antonín Klášterský)
  4. POLEDNE. (Karel Babánek)
  5. Píseň. (Antonín Klášterský)
  6. POCHOPENÍ MARNOSTI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. KRAJINA. (Viktor Dyk)
  8. NERUDOVY RŮŽE! (Xaver Dvořák)
  9. POHLED (Viktor Dyk)
  10. Pastel. (Jaroslav Vrchlický)