KRISTOVA SLZA.

František Kvapil

Na kříži zmíral Kristus. Tesknou duší zřel život svůj – zas, obraz za obrazem, co učil i co činil, spatřil rázem – že dosti nebylo to však, on tuší. Vždyť tolik bídy, tolik strastí na zem vždy vrhá osud – vše, co dobro kruší! Spět v pomoc? Jak? Zla svědomí kdo vzruší? Svět, zdá se, v zkázu klesá pekla srázem. A z očí Krista padá slza vroucí lítosti, hoře – leč když zem ji vpila, z ní červený květ vzpučel svěží, žhoucí. Květ Slitování! Běd on zahnal mraky i z lidských srdcí – naděj v nich zas žila! Zřel Kristus div – a klidně zavřel zraky.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

155. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Menhart z Hradce. (Adolf Heyduk)
  2. Malbám Rubensovým. (Vojtěch Pakosta)
  3. CHCI ZEMŘÍT V BOUŘI. (Karel Mašek)
  4. Moderní. (Augustin Eugen Mužík)
  5. JSOU V DUŠI MUŽE... (Jan Spáčil-Žeranovský)
  6. Bořek. (Antal Stašek)
  7. Cifro, nudnás byla od jakživa, (Josef Holý)
  8. Žena Pilátova. (František Leubner)
  9. MATČINY OČI. (Petr Křička)
  10. Mladý mnich. (Augustin Eugen Mužík)