KRISTOVA SLZA.

František Kvapil

KRISTOVA SLZA.
Na kříži zmíral Kristus. Tesknou duší zřel život svůj – zas, obraz za obrazem, co učil i co činil, spatřil rázem – že dosti nebylo to však, on tuší. Vždyť tolik bídy, tolik strastí na zem vždy vrhá osud – vše, co dobro kruší! Spět v pomoc? Jak? Zla svědomí kdo vzruší? Svět, zdá se, v zkázu klesá pekla srázem. A z očí Krista padá slza vroucí lítosti, hoře – leč když zem ji vpila, z ní červený květ vzpučel svěží, žhoucí. Květ Slitování! Běd on zahnal mraky i z lidských srdcí – naděj v nich zas žila! Zřel Kristus div – a klidně zavřel zraky. 13

Kniha Květy na sněhu (1926)
Autor František Kvapil