– „Strach na Řím padl! Od úst k ústům spěje
ta děsná zvěst: Zle v cirku se dnes děje,
gladiatoři vzbouřili se, v půtce
své strážce zavraždili i své vůdce.
Též v sarmatských prý legiích to kvasí,
auguři věští Římu těžké časy,
ve střevech kuřat nalezlo se hádě,
a vlčice – děs! mrtvé vrhla mládě.
Však nejhorší, co všecky hrůzou schvátí,
jest to, že v cirku nebude se hráti,
gladiatoři jako žhoucí láva
z areny vyrazili, smečka dravá,
kde koho bijí, mečem břitkým kosí,
krvavé hlavy na vidlicích nosí,
chtí vyhladit prý s povrchu již země
co v Římě živo, všecko římské plémě.
Před nimi prchly věrné syrské čety,
a senátoři – ničemná láj, skety,
jen roztrhli v spěch togy své háv bílý
a jak houf zajíců se rozprášili.
Co dál se stane? Nikdo neví, hádá,
snad znova vzkvete Spartakova zrada,
– Smrt Caesaru! již tisíc křičí hlasů,
– Smrt aedilům! kdo můžeš, hledej spásu,
– Smrt Římu! jako vichrem letí, hřímá,
den zhouby nastal světu, konec Říma!...“
Děl posel tak, sám Pontifex jej v spěchu
k Caesaru vyslal. Skončiv, pozbyl dechu
a klesl mrtev. Claudius však, lidem
jak zvykl pohrdat, naň hlédl s klidem,
neráčil ani věnec sníti s hlavy,
sledoval zrakem tanečnic rej smavý,
jež hosty baví při lukullském kvase,
falernským naplnit dal číše zase
a kývnuv na kleštěnce, takto líně
mu vece: – „Jdi, a z přední vezmi síně
sekery liktorské a orly, k davu
vzbouřenců spěj a volej: Skloňte hlavu,
zpět do cirku! A zítra v zápas smělý!
Tak božský Caesar Imperator velí!“
Kleštěnec orly, sekery vzal s chvěním,
pln strachu nes je, s láním, zlořečením
kde zběř ta v ulicích vše vraždí litá,
šílená vztekem, krví rudou zpitá,
co v cestě, všecko kácí, ničí, plení.
Ten zdolat proud? S to žádná síla není!
Leč kleštěnec jde, neboť Caesar káže,
sám, jeden proti množství, beze stráže,
hle, zří už dravce ty, tu slyší vřavu,
a v bázni, strachu volá: „Skloňte hlavu,
zpět do cirku! A zítra – v zápas smělý!
Tak božský Caesar Imperator velí!...“
Řev náhle ztich – všech líce zbledly rázem,
Zmlk gladiatorů tlum, klesá na zem,
jak kouzlem jat zpět kráčí – utišený,
kde zítra krví zbrotí cirku stěny.
Jen pokora, ne vzdor v jich snědé tváři,
sekery liktorů žhou, orli září,
jak ovce bázlivé dav k nim se kupí.
Řím zítra v posměchu jich zdeptá trupy,
leč podlý dav již na nic nedbá zhola
a: – „Morituri te salutant!“ volá...