V POLÍCH ELYSEJSKÝCH.
Park, alej nádherná až k obzoru se táhne,
kde Oblouk Vítězný se stápí v záři hvězd,
a v středu kočáry, shluk aut a vše, co prahne
v Lesíku zaskvět se, v něm pyšně slavit sjezd.
Haut volée Paříže, že hled jí neobsáhne,
hra toilett, lesk šperků, vzruch a kouzlo gest
zrak mámí, v rozkoše jak číš kdy ret se nahne
a štěstí zlatou báj v trud žití touží vplést.
Boháči, divadel všech krásky, vše, co krášlí
svět velký i svět lehčí, vzkypět, užít, vzplát
sem chvátá – v opojném dnes flirtu zde se našli.
A Paříž ducha kde a sfér, jež Lidstvu zoří?
– V předměstích ubohých, kdes v Batignollech snad
ji spatříš v podkroví, tam strádá, sní a tvoří.
76