V POLÍCH ELYSEJSKÝCH.

František Kvapil

V POLÍCH ELYSEJSKÝCH.
Park, alej nádherná až k obzoru se táhne, kde Oblouk Vítězný se stápí v záři hvězd, a v středu kočáry, shluk aut a vše, co prahne v Lesíku zaskvět se, v něm pyšně slavit sjezd. Haut volée Paříže, že hled jí neobsáhne, hra toilett, lesk šperků, vzruch a kouzlo gest zrak mámí, v rozkoše jak číš kdy ret se nahne a štěstí zlatou báj v trud žití touží vplést. Boháči, divadel všech krásky, vše, co krášlí svět velký i svět lehčí, vzkypět, užít, vzplát sem chvátá – v opojném dnes flirtu zde se našli. A Paříž ducha kde a sfér, jež Lidstvu zoří? – V předměstích ubohých, kdes v Batignollech snad ji spatříš v podkroví, tam strádá, sní a tvoří. 76