DORS TU CONTENT, VOLTAIRE...

DORS TU CONTENT, VOLTAIRE...
Dors tu content, Voltaire – s Mussetem dím, spíš, Voltaire, kdys posměchem jenž zlým jsi šlehal králů pych i podlost davu, zda teď, kdy pod žulu jsi sklonil hlavu, jsi spokojen, jak ze slova vzrost čin, kde sil jsi, žeň jak sklízí vnukův syn? Tys rozbil modly oltářů a kněží, a Rozum jen teď volnost jeho střeží – on ze školy kříž Kristův vypudil, leč s ním i láska, soucit prchly též, a zbyly zloba, přetvářka a lež; zisk lidu vůdcem, prospěch vznět i cíl! A jestli krása k jeho krbu sedla a v blankytu říš časem křídla zvedla – byť s nadšením spěl za ní celý svět, to zpozděný jen Ikarův byl vzlet. Když v pýše zdvihla Francie své čelo, kde kultury se týčil skvělý chrám, již v hloubi tlelo cos a trouchnivělo, před prahem génij Dobra bloudil sám... Bratrství, rovnost – marná věků touha! Svoboda – illuse jen snílků pouhá! Lid, zbaven víry, pozbyl opor všech – teď v horších než dřív sténá okovech, jen Bursa chrámem, kam se modlit spěje, 79 v ní spřádá osud svůj i lidstva děje, než záludný vír v propast strhne jej – a před ním číhá ještě Mardochej. – Dej, dej! ten křičí, – Vše, co je ti svato, vděk poesie, vědy jasný um! Že sloužíš mi, zas odplatou ti zlato, jen řetěz dále kuj mým otrokům, bodáky, děla – – Hrob tvůj tich a šer, však od východu divá bouře kvačí – – zda k spáse Francii teď smích tvůj stačí z běd, co již řvou?... Dors tu content, Voltaire? Zvon 26. II. 1915
80