MELUSINA.

MELUSINA. Fragment.
[133] Hornatá krajina v Provenci. V pozadí skaliska, s nichž řítí se vodopád do jezera stíněného stromy. Les vůkol.
Sbor vil (za scénou). Z nebeského měsíc luku zlaté střely k zemi spouští, kouzlem divně sladkých zvuků slavík zaklokotal v houští. Vzhůru v reje z niv a lesů, dokud noc k nám chýlí křídla – spějme rychle, v bujném plesu do vln čarovného zřídla! Puk (vystoupí). Světluška již hoří na olších a v kvítí, bludičky se noří z bahniska a sítí. Vstaňte, noční larvy, komáři a můry, červánkové barvy roznášejte v chmury, havěť netopýří s chrobáky ať víří, 135 ještěrky a žáby vzhůru v tanec divý – v rej nás volá, vábí s nebe měsíc křivý. Luna osvítí šeřící se krajinu. Na skaliskách kol jezera i vodopádu objevují se víly.
Sbor vil (sestoupiv k jezeru). Jaká všude pučí krása, jak nám radost v srdci jásá! Chřástal pláče nad výtoní, ale k tanci slavík zvoní. Vzhůru v reje z niv a lesů, dokud noc k nám chýlí křídla – spějme rychle, v bujném plesu do vln čarovného zřídla! Puk. Jen dále, krásné dámy, v sněm. Růže. Já snila v sadě rozkošném. Narciska. Mne líbal motýl růžolící. Kukačka. Sem žal mě pudí – těžko říci. Paví očko. Ty z daleké jsi přišla strany? 136 Kukačka. Ach, prchl můj hoch milovaný! Již neznám stání, blaha zvuku, a marně za ním volám: Kuku! Sbor vil. Již nezná stání, blaha zvuku, a marně za ním volá: Kuku! Puk. Tiše, hlučná změti! Šerem chrobák letí, sršáni a vosy med již k hodům nosí, housenka již z puklé dobyla se kukle – luna v proud se níží, královna se blíží! Sbor vil. Jsme síly přírody, jež věčně tvoří, sny zlaté nesem v každý strom i keř, sbíráme rosu při měsíčné zoři, z ní duhy tkáme do stínů a v šeř. Brouk, včela, květ z nás čerpá vláhu žití, jsme duší všeho, co jest ruch a ples, kde mrtvá hmota, dech náš poupě vznítí, zdroj námi jásá, niva, sad i les. Noc čarovná když zavolá nás k reji a stříbrem luny vzplanou štíty hor, 137 po luzích, hájích zpěvy naše znějí, vil královna svůj k tanci vodí sbor! Melusina (vystoupí z lesního zášeří).
Puk. Buď zdráva, mocná paní! Sbor vil. Vil sbor se tobě klaní. Puk. Již luna plá a slavík pěje, dej znamení, ať začnou reje! Melusina (v zadumání). Tam dole v zámku z křišťálu, kde vlna bije v skálu a v lastur kvítí kde svítí lesk perlí, plamen korálů – v té modré síti vodních cest, kde po životě žádná zvěst, jak smutno jest! Ach! marně teď mu touží vstříc mé srdce, jaro na tisíc když květů střásá – jak jásá zpěv skřivanů, let holubic! 138 Vzduch láskou zvoní v šírou dál, jen v lůně modrých vod a skal zní těžký žal! Jen jednou v pustý duše sad paprsek divně luzný pad – to rytíř krásný v proud jasný zřel nachýlen, pln sladkých vnad. Mé srdce ranil jeho zrak, již prchal z ňader bol a mrak, on zmizel však! Puk. Má paní v teskném zamyšlení? Melusina. Ach, pro mne radosti už není! Puk. Noc plna krásy, plna vůně. Melusina. Mé srdce lásky touhou stůně. Kukačka. Ó běda tomu, třikrát běda, kdo lásce věří, lásku hledá! Růže. Je člověk, nebo z duchů řady? Narciska. Jest modrooký, štíhlý, mladý? 139 Melusina (snivě).
Pln krásy neskonalé zřel do vln nachýlen – ach, k němu touží stále mé duše každý sen. Nes štít, a při svém boku měl meč, roh ze zlata – žár něhy plál mu v oku, jím hruď má prohřáta. Zřím v lásce jen svou zoři, jen k němu toužím v dál, ať k blahu nebo k hoři, mně na vždy srdce jal. Sbor vil. Zří v lásce jen svou zoři, jen za ním touží v dál, ať k blahu nebo k hoři, jí na vždy srdce jal. Knut (vystoupí z houštiny). k ďasuK ďasu! Toť sluj plná čertů. Zpět do houští – věc není k žertu. (Uschová se.) Puk (k Melusině). Žel buď této zvěsti, není tobě k štěstí! 140 Zákon mocné síly poutá všecky víly: v náruč pozemšťana vášeň kterou schvátí, jednou oklamána, zpět se nenavrátí. Lásky sen je vratký – vzpomeň vlastní matky! Melusina. Má matka! Zrušen slib jí daný – – Sbor vil. Teď kletba štve ji v dálné strany. Melusina. Vše pryč, co blažilo ji dříve – – Sbor vil. Jen bloudí, kde hřmí vichry divé. Melusina. Mne šťastnější přec, neboť znala, čím blaží láska neskonalá! (V dálce se ozve lesní roh.) Sbor vil. Slyš – – bludných lovců jde k nám četa. Knut (vystrčí z houští hlavu). Co zamýšlí ta havěť kletá? (Roh zahlaholí, a na skalisku po straně jezera objeví se Reymond.) 141 Reymond (zpívá).
Malý Puk to řekl kdes, když kvet hloh a voněl vřes, v měsíčném když svitu víly tkaly břízám oblek bílý. – Že je láska blud a mam, kdo jí věří, přede klam, Oberon že s Titanií marně k sobě touhou nyjí... Malý Puku, děl jsi lež, rychle v stíny lesa běž, uzříš, vše jak láskou pučí, květ jde květu do náručí. Vždyť jen láskou kvete máj, láskou pěje drozd i háj, v každém srdci, v každé hrudi láska zázraky zas budí. Malý Puku, cos to řek? Již se zarděl červánek, Oberon jde s Titanií, láskou se jich duše zpíjí. Malý Puku, skrýt se spěj – přijde lásky čaroděj, v náruč klesneš malé víly, v zoři než vzplá den zas bílý! (Sestupuje dolů se skaliska.)
142 Sbor vil. Pryč odtud! (Zmizí). Melusina. On! Má duše plesá! Knut. Můj pán! A sám zde v středu lesa! Reymond (spatří Melusínu). Div krásy zřím – sen duše mojí! Knut. Zlou léčku ďábel pánu strojí! Reymond. Ó paní! Buď mé duši zoří! Mé srdce k tobě láskou hoří! Melusina (spěchá vstříc Reymondovi). Ach! Za jedinou lásky chvíli ať věčný žal se ke mně schýlí! 143 OBSAH:
Freska stará i nová. Sarkophag Pharaonův9 Lamentatio Judaeorum10 Julia Alpinula12 Kristova slza13 Vzpoura gladiatorů14 Chán Timur17 Cherub19 Jan Hus21 Romance o králi Vladislavovi24 Ballada28 Car Lazar30 Poselství32 Prapory nad Prahou35 Prorok37
Na vsi39
Z pozdní žatvy.
Záhady47 Notturno49 Jaro!51 Ekloga53 Sloky54 Štěstí55 Dohovor56 Jarní58 Bože59 Málo štěstí61
Pařížské croquis. (Nová řada.)
Notre Dame65 Večer v Buttes-Chaumont67 Sappho od Pradiera68 Place de la Bastile69 V Pensionu de Famille: Table d’hôte70 Madame concierge70 Monsieur Rapp71 Událost72 [145] U krbu72 Pohřeb73 S příjezdem NordenskjöIda74 Štědrý večer75 V Polích Elysejských76 Nálada u moře77 Neděle v Robinsonu78 Dors tu content, Voltaire79 Bouquinisté na Quai d’Orsay81 Illuse82 Ve Folies-Bergères83 S Pantheonu84
V soumraku duše.
Odešla radost89 V soumraku duše90 Sloky91 Nostalgie92 Tichý deštík93 Česká melodie94 Úhory95 Spolu96 Sloky97 Konec pouti98
Zpěv o Djuku Štěpánovičovi.99
K světlu!
Vstříc jitru117 Básník118 Žeň120 Přec ta chvíle přijde121 Lid122 Naše hrady123 Ultima Thule125 Adolfu Heydukovi126 Předsvit128 K návratu českých legií130
Melusina. (Fragment.)133
E: ph + pk; 2002 [146]