Table d’hôte.

František Kvapil

Table d’hôte.
Baronka v čele vždy, comme il faut vystrojena, čepeček hedvábný jí kryje vlasy bílé, půvabně kyne všem, vždyť ví, je od všech ctěna, a blahosklonnost jí tak sluší roztomile. Monsieur Bonnet k ní tam se kloní, neznamená, že republikán jest v své duši zarputilé, neb galantní vždy též – a vstříc zas zruměněná tvář abbého k ní zří tak šelmovsky té chvíle. Tlum pensistů a vdov – trud v oku, černý šat – však jedné stařenky tvář štěstím, hle, teď zkvetla – dnes prvně talár měl syn, mladý advokát! A gratulací houšť k nim se všech stran se slétla – však garçon polévku již nese, pozor, líp i vy též, studenti tam dole, ztlumte vtip!