K NÁVRATU ČESKÝCH LEGIÍ.

K NÁVRATU ČESKÝCH LEGIÍ.
Hle, náš Blaník otevřel se, vyšel zástup skvoucí, v děsu vichřic Ty jej vedeš, Ty, Bůh Všemohoucí!
Žalmy přítomnosti.
Vás písní slavil jsem, než vítězný boj váš byl skončen. Nad vlastí než zoře volnosti vzplála. Gigant železný než ve prach krvavou vryl pěsť. A hoře, to odvěké, jež k smrti hruď nám tisklo, než v radost šílenou výš k nebi trýsklo! Já věřil tehdy... A teď, kdy již skutkem sen věků stal se, kdy vás vítat jdeme, vás, tvůrce velkých dějů – rty jsou němé – – Neb jak vás vítat! Jásáním, či – smutkem? Vás, o nichž každá zvěsť nám rosou byla muk našich v žáru! K nimž jak k zázraku horečných duší spěla touha zpilá! Vás zdravíme dnes – slzou ve zraku... Vítězi! Z reků všech vy nejpřednější, vítejte! Vizte všecku bídu zdejší... Neb u nás – není, o čem jste vy snili v dalekých pláních... Kam že se nám děla pohádka štěstí? Den ač vzešel bílý, 130 drak – upír saje dál zas krev nám z těla... Drak – zloba lidská. A žel, z vlastní půdy! Zbujněla, rozrostla se kolkol všudy! Vy mníte, jitra svit že spásou všem? Že vytoužený máj k nám slétl s nebe? Hřích s křivdou ovládly dnes naši zem, jich lačný jícen naši sílu střebe! Kol patřte: Zemský ráj to na pohled! Tak plný kouzla, jak jste vždy jej zřeli, jak snil se vám, když v shluku strastí, běd jste písní toužnou se oň rozpomněli, když třeskly pušky, děla hřměla v dál... Hle, vizte – čím ten zlatý ráj se stal! V něm bezcit s neřestí se párem vodí, ten chlebem lichvaří, ten prací zas – bohatý lán dav tvrdých srdcí rodí, v nichž dávno paprsk svědomí již zhas, vše před modlou jen zlata shýbá šíji – zisk žene stádo podlé k zkáze všech! Ve vřavě zlotřilců čím bědných vzdech? Šlechetných nářky marně v nebe bijí... Jsou smutny dnes a temny naše nivy, kde téměř psancem již, kdo spravedlivý! A šalba, lest i závist zdvihly dračí své hlavy steré – zotročit jak dřív chtí Matku naši Vlast, jež hledá v pláči volnosti zlaté rouno, věků div, jejž vaše krev, váš znoj nám vydobyly, a k němuž vztáhnout páž – zde není síly! 131 Vítejte! Síla ta jest v ruce vaší? Vy zdraví jste – nám duše churaví! Trestejte, zlo kde v srdcích bujně raší, nedbejte křiku, klamů záplavy! Cíl velký, nový zde vás čeká právě! Boj těžký – jak byl ten, v němž jste se bili v sibiřských stepích, slunné na Piavě i v krásné Champagni – a zvítězili. Zas zvítězíte! Plni víry svaté potřete hydru zloby, klam i lež – volnosti rouno vrátíte nám zlaté! V to věříme – s tím vítáme vás též! A šik váš rekovný až vítěz stane u toho cíle, kterým zdar i čest, bez smutku zrak všech radostí k vám vzplane, pak dílo vaše též – finitum est! 23. VIII. 1919.