Vás písní slavil jsem, než vítězný
boj váš byl skončen. Nad vlastí než zoře
volnosti vzplála. Gigant železný
než ve prach krvavou vryl pěsť. A hoře,
to odvěké, jež k smrti hruď nám tisklo,
než v radost šílenou výš k nebi trýsklo!
Já věřil tehdy... A teď, kdy již skutkem
sen věků stal se, kdy vás vítat jdeme,
vás, tvůrce velkých dějů – rty jsou němé – –
Neb jak vás vítat! Jásáním, či – smutkem?
Vás, o nichž každá zvěsť nám rosou byla
muk našich v žáru! K nimž jak k zázraku
horečných duší spěla touha zpilá!
Vás zdravíme dnes – slzou ve zraku...
Vítězi! Z reků všech vy nejpřednější,
vítejte! Vizte všecku bídu zdejší...
Neb u nás – není, o čem jste vy snili
v dalekých pláních... Kam že se nám děla
pohádka štěstí? Den ač vzešel bílý,
drak – upír saje dál zas krev nám z těla...
Drak – zloba lidská. A žel, z vlastní půdy!
Zbujněla, rozrostla se kolkol všudy!
Vy mníte, jitra svit že spásou všem?
Že vytoužený máj k nám slétl s nebe?
Hřích s křivdou ovládly dnes naši zem,
jich lačný jícen naši sílu střebe!
Kol patřte: Zemský ráj to na pohled!
Tak plný kouzla, jak jste vždy jej zřeli,
jak snil se vám, když v shluku strastí, běd
jste písní toužnou se oň rozpomněli,
když třeskly pušky, děla hřměla v dál...
Hle, vizte – čím ten zlatý ráj se stal!
V něm bezcit s neřestí se párem vodí,
ten chlebem lichvaří, ten prací zas –
bohatý lán dav tvrdých srdcí rodí,
v nichž dávno paprsk svědomí již zhas,
vše před modlou jen zlata shýbá šíji –
zisk žene stádo podlé k zkáze všech!
Ve vřavě zlotřilců čím bědných vzdech?
Šlechetných nářky marně v nebe bijí...
Jsou smutny dnes a temny naše nivy,
kde téměř psancem již, kdo spravedlivý!
A šalba, lest i závist zdvihly dračí
své hlavy steré – zotročit jak dřív
chtí Matku naši Vlast, jež hledá v pláči
volnosti zlaté rouno, věků div,
jejž vaše krev, váš znoj nám vydobyly,
a k němuž vztáhnout páž – zde není síly!
Vítejte! Síla ta jest v ruce vaší?
Vy zdraví jste – nám duše churaví!
Trestejte, zlo kde v srdcích bujně raší,
nedbejte křiku, klamů záplavy!
Cíl velký, nový zde vás čeká právě!
Boj těžký – jak byl ten, v němž jste se bili
v sibiřských stepích, slunné na Piavě
i v krásné Champagni – a zvítězili.
Zas zvítězíte! Plni víry svaté
potřete hydru zloby, klam i lež –
volnosti rouno vrátíte nám zlaté!
V to věříme – s tím vítáme vás též!
A šik váš rekovný až vítěz stane
u toho cíle, kterým zdar i čest,
bez smutku zrak všech radostí k vám vzplane,
pak dílo vaše též – finitum est!