Madame concierge.

František Kvapil

Madame concierge.
Za oknem sšeřeným co vystřídá se psaní, co sladkých tajemství v nich mívá útulek! Leč madame smlčí vše a nezeptá se ani, když z toulky vrací se věd přísných mladý rek. 70 Nu což – proč vyzvídat, a k čemu jaké ptaní? Sny zlaté mládí má, noc hvězdy, krása vděk – vždyť není dávno tak, co jí též z nenadání ten hezký ouvrier vtisk ve tvář polibek. Však cizí jen ať kdos k ní vkročí, by se ptal – neb strážník – z dobroty hned furie se stane – a vetřelec je rád, že může o roh dál. Kdo v domě, s každým hned i srdce rozdělí – ba za nic nezradí, spíš hněvem celá vzplane, kam abbé s baronkou vždy jezdí v neděli.