NOTTURNO.

NOTTURNO.
Pojď, duše moje plesá, zde na pokraji lesa si v měkký sedni mech! Máj květy nasel v trávu, dej na můj klín si hlavu a ústa líbat nech. Hleď, jak se skrze houští k nám zlatý motýl spouští nad růže vodních řas. Než s ním se západ setkal, on perlu rosy vetkal v tvůj hebký, černý vlas. Tak spanilá jsi, dítě – tvých očí sladké sítě mne chytly v objetí: dnes v nich sen štěstí vidím a hvězdám nezávidím a jásám v poupěti! Když se snětí pak jívy zpěv černohlávka snivý se v trilkách níží k nám, v mé duši píseň jiná svá křídla rozepíná, a znám ji pouze sám. 49 Mně zdá se o anděli, květ růže s medem včely jenž sepjal na rtech svých – tak podoben tvé líci! tak vnadný, laškující jest sladký jeho smích! Má důlek v levé tváři a z očí láska září jak zraku tvého svit. I toužím: tys to celá, ó pojď, má uzardělá, v stín lesa večer snít! Již stříbrem hoří stráně a z mlází vyšly laně se v luzných koupat snech. Máj květy nasel v trávu, dej na můj klín si hlavu a ústa líbat nech! 50