JARO!

František Kvapil

JARO!
Cosi šustlo ve větvích, hrdličky se ozval smích, divný ruch se zvedl v mlází, jitro mu v klín perly hází. V bílé páře mýtinou s kolouchy sem laně jdou, zastaví se – větří chvíli, a již bleskem v háj se skryly. Nad potokem modrý skvost mih se – lednáček tu host, v proudu zčeřil sterá kola, bukáč na něj z tůně volá. V houští, kde spal ještě sníh, náhle nepokoj se zdvih, červenka si pipla v tiši, že už zvonky v dálce slyší. Kos i špaček, hejl i drozd proletěli celý hvozd, prý už zima dýchá ztěží, od luk věje vůně svěží. A v tom kotouč slunce vzňal vršky modřínů i skal – 51 honem k plesu, do jásání, vítat máje sladkou paní! Čížek rozdal partesy, zpěv už zazněl nad lesy – zlatá záře padá v sněti, jaro, jaro z jihu letí! 52