JARO!

František Kvapil

Cosi šustlo ve větvích, hrdličky se ozval smích, divný ruch se zvedl v mlází, jitro mu v klín perly hází. V bílé páře mýtinou s kolouchy sem laně jdou, zastaví se – větří chvíli, a již bleskem v háj se skryly. Nad potokem modrý skvost mih se – lednáček tu host, v proudu zčeřil sterá kola, bukáč na něj z tůně volá. V houští, kde spal ještě sníh, náhle nepokoj se zdvih, červenka si pipla v tiši, že už zvonky v dálce slyší. Kos i špaček, hejl i drozd proletěli celý hvozd, prý už zima dýchá ztěží, od luk věje vůně svěží. A v tom kotouč slunce vzňal vršky modřínů i skal – honem k plesu, do jásání, vítat máje sladkou paní! Čížek rozdal partesy, zpěv už zazněl nad lesy – zlatá záře padá v sněti, jaro, jaro z jihu letí!

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

168. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jihočeské krajinky. (Adolf Heyduk)
  2. None (Adolf Heyduk)
  3. BĚLA (Adolf Heyduk)
  4. BRAČEK – PTÁČEK. (Adolf Heyduk)
  5. Střízlík. (Adolf Heyduk)
  6. None (Adolf Heyduk)
  7. Zlatohlávek ohnivý. (Adolf Heyduk)
  8. Chvíle štěstí. (Emanuel z Čenkova)
  9. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  10. Ó, JAK JÍ TO SLUŠÍ! (Josef Kalus)