JARO!
Cosi šustlo ve větvích,
hrdličky se ozval smích,
divný ruch se zvedl v mlází,
jitro mu v klín perly hází.
V bílé páře mýtinou
s kolouchy sem laně jdou,
zastaví se – větří chvíli,
a již bleskem v háj se skryly.
Nad potokem modrý skvost
mih se – lednáček tu host,
v proudu zčeřil sterá kola,
bukáč na něj z tůně volá.
V houští, kde spal ještě sníh,
náhle nepokoj se zdvih,
červenka si pipla v tiši,
že už zvonky v dálce slyší.
Kos i špaček, hejl i drozd
proletěli celý hvozd,
prý už zima dýchá ztěží,
od luk věje vůně svěží.
A v tom kotouč slunce vzňal
vršky modřínů i skal –
51
honem k plesu, do jásání,
vítat máje sladkou paní!
Čížek rozdal partesy,
zpěv už zazněl nad lesy –
zlatá záře padá v sněti,
jaro, jaro z jihu letí!
52