Událost.

František Kvapil

Událost.
Ta mladá cizinka, jež se studenty dole dost skromně sedá vždy a ráno časně vstává, tak trochu záhadná vždy při společném stole, sic hezká – záležet si na sobě též dává – to děcko-vrabčátko, tak bezradné a holé, jak zdá se často všem – má v Saloně, ta sláva! svůj obraz, u něho vždy lidu plno v kole, a kritik v „Gaulois“ jí všecku chválu vzdává. A nikomu ni hles zde slůvkem neprořekla, a nikdo neví též, kde atelier má – jen když se někdo ptal, co den kam jde, se lekla. A ještě – novina! Srb, inženýr ten snědý, s ní na faře byl – však to sluší oběma! A zítra svatba je, dnes jsou tu naposledy!