SAPPHO OD PRADIERA.

František Kvapil

SAPPHO OD PRADIERA. (Louvre.)
Tak těžký smutek šlehl do tvé duše, že, zčeřena, hned zachvěla se písní... Leč ještě zrak tvůj sladkou nyje tísní, tvůj hluboký žal zmírňuje a ruše. Však blesk tvé touhy v mraky zapad hluše, a skála moře tvou se krví třísní – rci, zda to štěstí, srdce jež si vysní, tak dohasne vždy trpké ve předtuše? Ty mlčíš – vždy jen žal v tvé líci bledé, ač nadšení žár ve tvém zraku hoří – zda víš, že naděj z propasti nás vede? Klid antiky psal v čelo ti své runy! Proč lásky báj, jež z pouští ráje tvoří, jen strastí, děsem dotkla se tvé struny? 68