ÚHORY.

František Kvapil

ÚHORY.
Úhory, úhory, byly jste zelené, chrpami kvetly jste, šípky a máky, kdo si však vaší dnes krásy již vzpomene, zajde k vám, zateskní toužnými zraky? V slunci se vlnilo do dálky obilí, skřivan spěl k nebesům s jásavým plesem – závěje sněhu dnes souvratě přikryly, havran jen zakráče nad plání, lesem. Tak jako v srdce mé stesky a bolesti napadly, květy snů zavály mrazem... Přijde k nám jaro zas? S pohádkou o štěstí? Slétne máj s písní a s květy zas na zem? Úhory, na každé vaší zas souvrati zkvete vše, rozpučí, nivou i břehem – ale v mé srdce již radost se nevrátí, zůstala na věky pod bílým sněhem... 95