PŘEDSVIT.

PŘEDSVIT.
Hle, orel dal se v let! Hvězd pod blankytná křesla vesmíru prostorem se jeho peruť vznesla, kol hlavy slunce blesk mu stkal třpyt opálu. V nadšení vítězném on mraků v stín se vhroužil, v jas paprsků pak vzlét, hled jeho bezdnem kroužil, byl velký, jediný v tom světa chorálu! Hle, orel dal se v let! Hle, národ vzpjal se k výši! Dál k světlu! V ideal! Nechť bouří prsa dýší, v sto mečů ohnivých nechť trýskne jeho hněv! Jak hračku nicotnou on dávná pouta zdrtí – s ním v bránu ThermopylThermopyl, vy zasvěcenci smrti, s ním v seč i k životu – vlast spasí vaše krev! Když nebe neslyší, chcem zlomit jařmo sami, bez chórů andělů nechť vítězství jde s námi, až zatknem korouhev v střed zpupných vrahů svých! Nechť střely padají a blesky nebe kříží – i hromů v rachotu se šik náš v zápas hříží, však v slávě zahoří kdys paměť zhynulých! Však přijde také den, kdy blaha úsměv sladký nám k prahu přiletí, kdy srdce zplesá matky, kdy vlasti svatou líc zas štěstí zjasní dech – kdy v zářnou skutečnost se změní snové zlatí, kdy síly oživnou a důvěra se vrátí, a máj všem rozpučí zas jara v poupatech. 128 Však přijde také den, kdy: „Bratře!“ v spolném plese znít bude se všech rtů a do duší se snese, kdy ruku v jeden cíl zas podá druhu druh – kdy v boji za volnost vlát jeden prapor bude, a „Svatý Václave!“ kol zahřmí v krajích všude – kdy všichni splatíme ten vlasti velký dluh! Ó den ten žehnán buď! Jej vítej, struno zlatá! Spěj k němu, lide můj – v něm slávy trofej svatá, již urveš osudům a věkům silný, sám! Můj orle, k vítězství! Tvé právo tvoje víra – ta mocně otřese i svazy všehomíra, tou zlatá svoboda se též zas vrátí k nám! Vrah zbledne v úžase – trůn jeho se již kácí, kde žezlo, koruna? Jak chmurná báj se ztrácí – hle, v záři červánků vzplál chýží našich zjev! Ó touho dávných snů! Jdou dívky v pestrém věnci – ten z růží diadém zdaž chystán vyvolenci, zdaž k lásce, k polibkům zve jásavý jich zpěv? Ó k lásce – k radosti! Vždyť nové jitro plane, to z dávna čekané, to s nebes vyžádané – již vítej, lide můj, tu zlatou jara zvěst! Hle, orel dal se v let! Výš krouží – nad nebesa! Před jeho pohledem noc v bezdno věků klesá, kde zavlál perutí, tam radost, – štěstí jest! 1917.
129