Hle, orel dal se v let! Hvězd pod blankytná křesla
vesmíru prostorem se jeho peruť vznesla,
kol hlavy slunce blesk mu stkal třpyt opálu.
V nadšení vítězném on mraků v stín se vhroužil,
v jas paprsků pak vzlét, hled jeho bezdnem kroužil,
byl velký, jediný v tom světa chorálu!
Hle, orel dal se v let! Hle, národ vzpjal se k výši!
Dál k světlu! V ideal! Nechť bouří prsa dýší,
v sto mečů ohnivých nechť trýskne jeho hněv!
Jak hračku nicotnou on dávná pouta zdrtí –
s ním v bránu Thermopyl, vy zasvěcenci smrti,
s ním v seč i k životu – vlast spasí vaše krev!
Když nebe neslyší, chcem zlomit jařmo sami,
bez chórů andělů nechť vítězství jde s námi,
až zatknem korouhev v střed zpupných vrahů svých!
Nechť střely padají a blesky nebe kříží –
i hromů v rachotu se šik náš v zápas hříží,
však v slávě zahoří kdys paměť zhynulých!
Však přijde také den, kdy blaha úsměv sladký
nám k prahu přiletí, kdy srdce zplesá matky,
kdy vlasti svatou líc zas štěstí zjasní dech –
kdy v zářnou skutečnost se změní snové zlatí,
kdy síly oživnou a důvěra se vrátí,
a máj všem rozpučí zas jara v poupatech.
Však přijde také den, kdy: „Bratře!“ v spolném plese
znít bude se všech rtů a do duší se snese,
kdy ruku v jeden cíl zas podá druhu druh –
kdy v boji za volnost vlát jeden prapor bude,
a „Svatý Václave!“ kol zahřmí v krajích všude –
kdy všichni splatíme ten vlasti velký dluh!
Ó den ten žehnán buď! Jej vítej, struno zlatá!
Spěj k němu, lide můj – v něm slávy trofej svatá,
již urveš osudům a věkům silný, sám!
Můj orle, k vítězství! Tvé právo tvoje víra –
ta mocně otřese i svazy všehomíra,
tou zlatá svoboda se též zas vrátí k nám!
Vrah zbledne v úžase – trůn jeho se již kácí,
kde žezlo, koruna? Jak chmurná báj se ztrácí –
hle, v záři červánků vzplál chýží našich zjev!
Ó touho dávných snů! Jdou dívky v pestrém věnci –
ten z růží diadém zdaž chystán vyvolenci,
zdaž k lásce, k polibkům zve jásavý jich zpěv?
Ó k lásce – k radosti! Vždyť nové jitro plane,
to z dávna čekané, to s nebes vyžádané –
již vítej, lide můj, tu zlatou jara zvěst!
Hle, orel dal se v let! Výš krouží – nad nebesa!
Před jeho pohledem noc v bezdno věků klesá,
kde zavlál perutí, tam radost, – štěstí jest!