ŠTĚSTÍ.

František Kvapil

ŠTĚSTÍ.
S jarem na voze k nám přišlo pohádkovém, zářné jako hvězda, kouzla budíc slovem, přiběhlo k nám s písní na stříbrné rose, v bílé košilce jen, kučeravé, bosé. A kam vstoupilo, již pučí růže zlatá, hlas má jako zvonky, líce nad poupata, a kde zrakem blýsklo, povzdech zasmušilý roztál v slunný paprsk naděje v té chvíli. Jeho dechem prchá s čela každá vráska, v něm vždy radost jásá, slunce, třpyt a láska – krásné, rusovlasé, s luznou máje zvěstí na motýlích křídlech přilétlo k nám štěstí! Ó mé dítě, tys ten jasný úsměv jara! Kéž jen ve tvé duši radost věčně hárá, buď v nás kouzla žití – a pel snů a písní svět ať nikdy žalem tobě nepotřísní... 55