BOŽE.

František Kvapil

BOŽE.
Přišlas k nám jak sladký květ plný rosy, z nenadání, jarem smál se celý svět se tvých rtů i z útlých dlaní. Bylas nám jak sladkým snem, pohádkou tvé mládí bylo, v očích tvých vždy úsměvem nebe se nám zrcadlilo. Každé jitro na tvou skráň sype růže ve svévoli, pro tebe vždy kvetla stráň, pro tebe pěl skřivan v poli. Vlaštovka když letí kol, křídly na pozdrav ti mává, nevíš, co je strast a bol, družkou fialka ti smavá. Nevíš – a přec přijde čas, starost navštíví tvou duši, zkalí se tvých očí jas, zloba mladé touhy zkruší. Poznáš žití věčný klam, marnou práci Sisyfovu, 59 dobro, krása – vše to tam, žal jen přihlásí se k slovu. Dítě! V shluku strastí zlém ať ta vzpomínka tě sílí, žes nám byla sladkým snem v šťastné mládí svého chvíli. Neb kdo jiným k blahu žil, doved jiným radost nésti, zbádal pravý žití cíl, našel již květ zlatý štěstí! 60