KDYŽ JITRO PAPRSKŮ...

František Kvapil

Když jitro paprsků nás zasypalo květem, ó pojďme do polí, ať věnce sobě pletem! Hle, zlatem pšenice, jež do dálky se ztrácí, jde stezka útulná. Teď procitli již ptáci a v úsměv červánků jich zpěvný pozdrav letí. Jest plno krůpějí kol na každé již sněti a plno šeptů – vše jest jaré tak a svěží! Háv mlhy průsvitné, jenž na údolích leží, již prchá v jasnou výš. Nám chrpa modrá kývá a douška mateří, jež praví: Pojďte blíže! Mák planý volá nás i šeřík, bříza snivá, i alej topolů a modřín, lesů kníže! Tam v mech si usednem, té krásy kouzlem jati, a písni skřivanů pak budem naslouchati. Až kolem veselá žít půjde ženců řada, jak v našich zabuší též ňadrech duše mladá! V jich smíchu ztajena, jak perla mořská v škebli, též šumně zajásá si zlatými tam stébly!

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

34. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SIESTA (Beneš Grünwald)
  2. Domek v horách. (Josef Kalus)
  3. Ranní píseň. (Adolf Heyduk)
  4. Skrytá stezka. (Alfons Breska)
  5. Pastel. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Ve žních. (Adolf Heyduk)
  7. Večerní dumka. (František Cajthaml-Liberté)
  8. Na lukách. (Herma Pilbauerová)
  9. Nálada z podletního jitra. (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Pohádka z mládí. (Antonín Sova)