FUGA.
V snů lázeň stoupá moje duše nahá,
žár západu ji zatápí svou slávou,
lesk jejích křídel na oblacích svítí,
a u nohou jí země tichne v šeru.
Let patnácte jsem verš ten v mysli nosil,
rval s myšlenkami o jeho se krásu,
byl jeho vězněm, jejž on v nocích budil,
byl němým strážcem jeho tajemnosti,
a všechny moje sloky dosavadní
se zdály kupit jeho na mohylu,
kde se mnou zajde neznám, nevysloven.
84
A teď v té lázni požárů a touhy
on v ústret věčna nahlas probíjí se
a propouští mne z mlčení a klatby,
jež přísahal jsem jeho spanilosti.
Jest opravdu dnes veliká ta chvíle,
v niž smělý hoch kdys nedoufal si věřit,
jíž bávala se moje mužná léta,
jíž ani láska stvořit nedovedla,
jež ztraceným se rájem provždy zdála?
V snů lázeň stoupá moje duše nahá
a sama lázní ohnivou se stává,
kam celý život dosavadní stápím,
kde roztavuji celou bytost svoji
a jako západ zalévám jí všechno,
co pode mnou i nade mnou se zračí.
Jen jedna hvězda v záplavě té svítí
a ta v té výhni teprv zrodila se
a nad tou výhní necitelná čeká,
až v modro noci schladne lázeň žhavá
a pohltí nás všechny, všechny, všechny...
Ó zázračný ty verši, na to čekal’s
let patnáct němý na dnu duše tedy,
a proto byl jsem vězněm tvým i strážcem,
a proto rozbil’s náhle pouta moje!
Dnes nespoután a roztavuje všechno,
sám jako slunce ohnivý a žhoucí
jsi strávil dneška obrysy a tvary,
lesk tiché řeky, háje na vršinách,
85
zdi starých měst, jež mrtvy se už zdály,
let oblaků, jenž za tebou se řítí,
a ve propasti nebes všechny hvězdy?
Ó nekonečná lázni, nesmrtelno
mi dáváš poznat oživené hmoty,
sil vítězství, jež dneška zbavily se
a požárem svým vesmír zaplavují!
Ne patnáct let – let sta a statisíce
dnes tebou náhle vzhořely a vzplály,
toť moje věčnost v plamenech tvých hoří
a splývá s věčnem zániku i vzniku,
jest od počátku, byla, jest a bude,
je chaosem, zkad nové světy vstanou,
a zase bude jejich žhavou lázní
a zase bude jejich velkým hrobem
a zase dá jim sílu jiter příštích.
V snů lázeň stoupá moje duše nahá,
je nádherná, jak nebývala nikdy,
je nekonečná, světy obsahuje,
i večernici obsáhla již sladkou
a jde s ní v západ...
Noci, sečkejte tu,
a byť vás byly po mně miliony,
mé jitro přijde!
E: pk; 2004
86