FUGA.

Jaroslav Kvapil

FUGA.
V snů lázeň stoupá moje duše nahá, žár západu ji zatápí svou slávou, lesk jejích křídel na oblacích svítí, a u nohou jí země tichne v šeru. Let patnácte jsem verš ten v mysli nosil, rval s myšlenkami o jeho se krásu, byl jeho vězněm, jejž on v nocích budil, byl němým strážcem jeho tajemnosti, a všechny moje sloky dosavadní se zdály kupit jeho na mohylu, kde se mnou zajde neznám, nevysloven. 84 A teď v té lázni požárů a touhy on v ústret věčna nahlas probíjí se a propouští mne z mlčení a klatby, jež přísahal jsem jeho spanilosti. Jest opravdu dnes veliká ta chvíle, v niž smělý hoch kdys nedoufal si věřit, jíž bávala se moje mužná léta, jíž ani láska stvořit nedovedla, jež ztraceným se rájem provždy zdála? V snů lázeň stoupá moje duše nahá a sama lázní ohnivou se stává, kam celý život dosavadní stápím, kde roztavuji celou bytost svoji a jako západ zalévám jí všechno, co pode mnou i nade mnou se zračí. Jen jedna hvězda v záplavě té svítí a ta v té výhni teprv zrodila se a nad tou výhní necitelná čeká, až v modro noci schladne lázeň žhavá a pohltí nás všechny, všechny, všechny... Ó zázračný ty verši, na to čekal’s let patnáct němý na dnu duše tedy, a proto byl jsem vězněm tvým i strážcem, a proto rozbil’s náhle pouta moje! Dnes nespoután a roztavuje všechno, sám jako slunce ohnivý a žhoucí jsi strávil dneška obrysy a tvary, lesk tiché řeky, háje na vršinách, 85 zdi starých měst, jež mrtvy se už zdály, let oblaků, jenž za tebou se řítí, a ve propasti nebes všechny hvězdy? Ó nekonečná lázni, nesmrtelno mi dáváš poznat oživené hmoty, sil vítězství, jež dneška zbavily se a požárem svým vesmír zaplavují! Ne patnáct let – let sta a statisíce dnes tebou náhle vzhořely a vzplály, toť moje věčnost v plamenech tvých hoří a splývá s věčnem zániku i vzniku, jest od počátku, byla, jest a bude, je chaosem, zkad nové světy vstanou, a zase bude jejich žhavou lázní a zase bude jejich velkým hrobem a zase dá jim sílu jiter příštích. V snů lázeň stoupá moje duše nahá, je nádherná, jak nebývala nikdy, je nekonečná, světy obsahuje, i večernici obsáhla již sladkou a jde s ní v západ... Noci, sečkejte tu, a byť vás byly po mně miliony, mé jitro přijde! E: pk; 2004 86

Básně v knize Andante: