ANDĚL

Jaroslav Kvapil

ANDĚL JAROSLAVU VRCHLICKÉMU.
Stál nahý, silný, skvělý u bran ráje, byl zcela jiný, než jej víra líčí, cos pohanského v jeho zjevu bylo. Stál na rozhraní tuch a skutečnosti, syn snů i hmoty, strážce obojího, a člověk zdál se jím být vyvrcholen v tvar nejsmělejší pozemských svých fikcí. 71 Co bylo za ním, smyslům unikalo, a člověk jenom z jeho krásy hádal, že mohlo by to ještě krasší býti. Leč před ním kvetla celá naše země, a před ním věčně plodila se hmota a cokoli ta plně porodila, tvar jeho mělo, třeba jenom z části, a kdokoli se bohu rouhat počal, zdál andělu se tomu podobnější. Snad za ním v ráji bratři jeho pěli, a v bílá roucha byla zahalena jich těla nehmotná a bez pohlaví, snad byl to anděl jimi zavržený – a proto nah byl, nádherný a lidský. 72