POLEDNE.

Jaroslav Kvapil

POLEDNE.
Je červenec, doba lip a růží, den zraje zdarem, kam zrak pohlédne... Jsou ženy krásny, vášnivi jsou muži, žár radostného nastal poledne. Šel’s alejemi, pohodou a stínem, vše bylo ticho, ve všem úleva, zdroj chladivý kdes zpíval pod jasmínem – a teď to horko tebe zalévá! 36 Tvá celá bytost náhle vzbouřila se, chce do úpalu v pole lilijí, kde všechny smysly v nádheře a kráse se pod hlubokým nebem opijí. Jak svatá lázeň vlní se to parno, je božsky krásně, s beder padá šat – už nedojdeme, vše by bylo marno, lze pohansky jen dneška užívat! 37