POUR ÊTRE AVEC ELLE.

Jaroslav Kvapil

POUR ÊTRE AVEC ELLE.
Kdy zaslech’ jsem ta slova? Kdo je řek’, sám nevěděl, co smutku se v nich tají... Jsou zadýchána vůní vzpomínek, a mrtvá jara jimi dokvétají. Kdys bolela mne – denně vzpomínám si! – a teď jsou krásna hudbou ozvěny, jež zalehnula z prázdna v prázdno kamsi, v lež lichotnou a smutek bezcenný. 65 A výčitkou-li tehdy chtěla být, jsou dnes jak tiché, smírné usmívání, a chtěla-li kdys komu ublížit, dnes nezarmoutí a dnes neporaní. Jsou jako píseň... Nepatřila světu, a dávno minul všechen jejich žal – a přec ta píseň po nás zůstane tu a jiná srdce bolet bude dál! 66