ČERVENEC.

ČERVENEC.
Ó srdce, nádherné srdce, můj vládce prokletý, má pýcho, někdejší slávo, ó jsi to ještě ty? A jsi-li podnes to vskutku, můj krásný tyrane, ó srdce, nešťastné srdce, co z tebe zůstane? Můj slavný vítězi v bojích, kde všechno vzdali ti, kdo všechna vítězství tvoje moh’ rázem popříti? 57 A v této odvážné bitce, kde všeho pozbudem, ó co tě dovedlo ztišit a smířit s osudem? Máš pořád překotnou vášeň a bázně pramálo, vždyť méně krve dnes nemáš, než jindy’s mívalo, vždyť ještě záchvaty míváš, jež tebe pustoší, vždyť ještě dovedeš trpět a třeštit rozkoší – nač náhle pokora tvoje, nač radost z bolesti, když možno vykřiknout ještě a žhavě vykvésti? Už venku červenec hýří, plá světly rudými – ó srdce, zpozdilé srdce, nač čekáš, řekni mi? Jsou tytam sasanky dubna a toulky do dálek, jsou tytam slavičí noci a týdny fijalek, i květen šeříků minul, jsou vůně rozváty, v klín teplých červnových nocí už sprchly akáty, zdroj přestal ve trávě zpívat, a praží výsluní, i pyšné pivoňky zvadly, ty kněžny bez vůní – je doba královských růží, jež vášeň rozvíjí, je doba omamných dechů, je měsíc lilijí. Dnes ještě zvítězit můžeš – až dnešek pomine, byť byly tisíce zítřků, už nikdy, nikdy ne! 58