VĚČNOST.

Jaroslav Kvapil

VĚČNOST.
V přísných dnech, kdy smrt se snoubí s žitím, víc než jindy tvoji blízkost cítím, cítím, jak se s věčnem pojí hmota, jak mi tebe třeba do života. To je víc, než poblouznění denní, mnohem víc, než chvilky odcizení – toť ta věrnost jediná a bez dna, věčnost je to závratná a hvězdná. 69 Nad propastí věkovitých strží naše ruce vášnivě se drží, vzpírají se k nesmrtelna divu – není možno bez tebe být živu! 70