STUDÁNKY JARA.

Jaroslav Kvapil

STUDÁNKY JARA.
Studánky jara, nejste zasypány? Po léta úpal života jsem snášel, mlčením pyšným hojil jsem své rány – v kterých to hájích ještě jsem vás našel? Oželel vůně jsem rozváté, oželen byl jsem už stokráte – a vy zas ze hlubin tryskáte? 38 Byla noc letní, krátce minula mi, vychladla zase pohádka mé krve – kterak že znovu vzbouzíte se samy, svěžejší, čistší, než jste byly prve? Mrtvá má mladost jak za živa za letních půlnocí zářivá ve vás se radostně umývá. 39