PALLIDA MORS.

PALLIDA MORS.
Tak plaše sklonila jsi k mé hrudi hlavu svou: kdes blízko, zcela blízko Smrt byla návštěvou! My oba zachvěli se, a radost ubledla – jdouc pod našimi okny, Smrt vzhůru pohlédla. Mám zastřít všechna okna či světla zhasit mám, mám dvéře zatarasit, by neviděla k nám? 48 Dní našich smutek roste v ten život vezdejší – a denně naše láska je přece stálejší. Byť stokrát zapírána, je posledním mým snem, byť stokrát oklamána, je krasší každým dnem. Vše ostatní, toť chvilky a závrati a blud, toť záchvaty a hříčky, jež přišly odjinud, vše ostatní je marno a v mhách to zhasíná – a jenom naše láska to přečká jediná! Ó zatul se v mé lokty jak v onen první den, kdy slova nejvěrnější jsem řek’ ti okouzlen! Dnů bude stále méně, víc lásky každým dnem, až v posled u svých dveří krok Smrti zaslechnem. My dlouho tušili jsme krok její z daleka – ať vejde jako sestra a nás ať nezleká! 49