NALADĚNÍ.

Jaroslav Kvapil

NALADĚNÍ.
Jakoby to letní nocí někde housle hrály, rozkošné to naladění zadychlo mne z dáli, ani nevím, bylo-li to pravdou nebo zdáním – jakoby se něčí ruka přitiskla k mým skráním! Přišla jsi to, mladosti má, ještě chvíli ke mně? Bez vášně a bez lítosti minulo to němě, jenom tepno, tiché teplo na ztišené skráni – bylo to jak pousmání, jako usínání... 53