ANDANTE.

Jaroslav Kvapil

ANDANTE.
Jen chvilku, chvilku! Hříchem nebylo, co rozkoší mne snivou dráždilo, co chvělo se jak akord na klávesách a krásné bylo, že jsem po tom nesáh’. Co opojit mne mohlo dosyta, když číše vína do dna vypita, a náruživost sebe ukonejší, být sladší nemohlo a rozkošnější. 54 Ten den byl parný, mohla bouře být – teď večer jest a vyjasnil se v klid, a šťasten jsem, když moje noc už blízka, že jenom z dálky na časy se blýská. S luk požatých to ještě vydychlo, kdes v hlubinách to ještě zašplíchlo, a nad krajinou duše mé i její teď bílé hvězdy tiše vycházejí. 55