PAVOUČEK.

Jaroslav Kvapil

PAVOUČEK.
Sám pozdě v noci doma, čtu přísnou knihu astronoma, čtu o nezměrnu let... List obrátit chci zlehoučka – a vidím pavoučka, jenž na okraj si sed’. 34 Mne věčnost láká šerá, a na té stránce sedí efeméra – list zvrátím, zhyne hned! Ta věčnost, jež mne dráždí, zda ta jí nezavraždí? Oč zkrátím její svět? Jen o vteřinu jsoucnosti – i ta je věčností! Cos neodbytně táhne ruku zpět... Kdos velký zdá se blížit – byť vteřinu jen, chci ji vyžít! A já dnes nedočet’... 35