PÍSEŇ O VĚČNÉM MLÁDÍ

Otokar Březina

Slyšeli jsme píseň o věčném mládí nejsladší píseň svou(Na) v hloubce všech duší utajenou lidskými slovy nedopěnou(Na) Rythmus její jest červánků jitřních vanutí nepřetržité(Na) nad věčným pohybem moří nad nepohnutostí hor(Na) v sršícím kataraktu světů jenž grandiosním klamem se valí(Na) před zraky zakletými hřímá ji nesčetných staletí sbor(Na) a zahrady vždy znova rozkvétající jež každým jarem se halí(Na) v purpurné ohně dýchají vůně jejích metafor(Na) V krajinách našich do kterých zvoní vždy jenom ranní hodiny jsou(Na) obzory do výše zdvižené zlatými parami hrají a vrou(Na) a jako bratří tam pozdravujeme rozsévače zrní a světů(Na) vinaře na vinicích srdcí stavitele duchových měst(Na) pramen jenž po věky ukrytý v květech jak hnízdo slavičí šumí(Na) slunce jež královskou stráží bezpečnou činí samotu cest(Na) i moc která vládne ohněm smrtí a hrůzou a rozmetá v rumy(Na) co znamením zahynutí poznamenáno jest(Na) Co přízraky noční A stíny které plíží se tmou(Na) Zem jak velehory pod námi kypí větrem výší prsa se dmou(Na) Jak hřmění blesků a zemětřesení na vzdálené hvězdě(Na) v hloubce našeho ticha každý sen bolesti dávné se odmlčel(Na) a jako sesutí vonného sněhu s jabloňových ratolestí(Na) růžové světlo padá na bělost našich bratrských těl(Na) pod každým pohledem naším rozkvétá zardění štěstí(Na) a naše myšlenky jsou jako hudba modrem letících včel(Na) Z domu svých mrtvých jsme vyšli víme jak bratří ho zvou(Na) lehcí a radostní jdeme jak děti symbolickou zahradou tvou(Na) Není už minulosti přítomností jsou všechny nekonečnosti(Na) a svět kolem nás jako při stvoření je mlád(Na) vlní se řeky moře obilná pole ňadra písně světelné vlny(Na) jsme vládci všech pozemských dálek úrod a stád(Na) v kráse bratrských tváří skví se tvé naděje milosti plny(Na) a v plamenech bratrských zraků jak novou zemi je cítíme plát(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

77. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ztracená píseň (Otokar Fischer)
  2. XXV. Volnosti dech byl vždycky v písních mých, (Antonín Macek)
  3. Viděl jsem velikou lidstva slzu, (Josef Holý)
  4. Ty měkké melodie... (Julius Alois Koráb)
  5. S HORY SV. PEREGRINA (Josef Holý)
  6. MELANCHOLICKÉ MĚSTO (Rudolf Medek)
  7. K. KOVAŘOVIC. (František Serafínský Procházka)
  8. BOJOVNÍK. (František Taufer)
  9. BALLADA. (Růžena Jesenská)
  10. * Věčně znova, přemoženi, píseň písní počínáme, (Otokar Březina)