XXV. Volnosti dech byl vždycky v písních mých,

Antonín Macek

Volnosti dech byl vždycky v písních mých, volnosti širý, sladký dýchal van, rozkoše chápu šílenství a smích, ponurý cherub není u mých bran. Los není básníkův, by v zpěvech svých se halil v mračno, jitřil bolest ran a hřímal lidstvu, co je ctnost, co hřích – má říš je zářící a hvězdný stan, jenž na zápasící a jásající se dívá se svým nekonečným mírem, dech jeho nesmírný jen ovívá je. A dí: Jen milující dá ti ráje, jen mudřec sladký vede žití vírem, ne prorok ponurý a hřímající.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1027. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  2. PÍSEŇ O VĚČNÉM MLÁDÍ (Otokar Březina)
  3. PÍSEŇ O VĚRNÝCH PRŮVODCÍCH (Antonín Sova)
  4. SKLÁDÁNÍ PRO MÉ SYNKY. (František Taufer)
  5. MNE PŘITÁHNI! (Xaver Dvořák)
  6. SMUTEK PANENSTVÍ. (František Taufer)
  7. Co hoch jsem básník byl já citlivý a slabý, (Zikmund Winter)
  8. PROCHÁZKA. (Richard Weiner)
  9. Bouquety podzimní. (Otto Gulon)
  10. ANGELUS (Rudolf Medek)