EKLOGA V LISTOPADU.
Sníh bude padat, bílý sníh,
a nebe bude beze hvězd,
hvězd plno bude v očích Tvých,
v Tvých lících budou růže kvést.
Máš v zraku jaro záhadné
a Tvoje rty jsou planý mák,
když promluvíš, žár v zimu napadne –
ó proč jsi smutna tak?!
Krb za zimy nás bude hřát
a v okna květy vkouzlí mráz,
mráz v oknech vzkvete do poupat –
ó duše má, proč zavzdychla’s?
145
Máš plno tepla v dlaních svých
a jarním sluncem plá Tvůj zrak,
plá měkkou něhou nocí červnových –
ó proč jsi smutna tak?!
Než krbu žár, než jara dech
víc tepla máme v srdci svém,
v svém srdci lásku pláti nech –
a v zimách jaro naleznem.
Máš víc, než jaro může dát,
zář lásky máš v mé duše mrak,
mé duši jaro vrátíš tisíckrát –
ó proč jsi smutna tak?!
146