EKLOGA V LISTOPADU.

Jaroslav Kvapil

EKLOGA V LISTOPADU.
Sníh bude padat, bílý sníh, a nebe bude beze hvězd, hvězd plno bude v očích Tvých, v Tvých lících budou růže kvést. Máš v zraku jaro záhadné a Tvoje rty jsou planý mák, když promluvíš, žár v zimu napadne – ó proč jsi smutna tak?! Krb za zimy nás bude hřát a v okna květy vkouzlí mráz, mráz v oknech vzkvete do poupat – ó duše má, proč zavzdychla’s? 145 Máš plno tepla v dlaních svých a jarním sluncem plá Tvůj zrak, plá měkkou něhou nocí červnových – ó proč jsi smutna tak?! Než krbu žár, než jara dech víc tepla máme v srdci svém, v svém srdci lásku pláti nech – a v zimách jaro naleznem. Máš víc, než jaro může dát, zář lásky máš v mé duše mrak, mé duši jaro vrátíš tisíckrát – ó proč jsi smutna tak?! 146