NA DVA VERŠE Z „VITTORIE COLONNY“.

Jaroslav Kvapil

NA DVA VERŠE Z „VITTORIE COLONNY“. – Jaroslavu Vrchlickému –
Nechť vlny lidské přízně výše bijí – Já ještě výše hledím v slunce Krásy!
Že v slunce Krásy díval jsem se dlouho, teď oslepen jsem, stěží kráčím v před – Ieč aspoň chvíli, věčná moje touho, jsem v jeho žáru umění Tvé zhléd’! Ne lidská přízeň – posměch s pohrdáním to počaly se divě za mnou týčit: leč ve Tvých stopách hrdě se jim bráním a ve Tvých stopách nemohou mne zničitzničit. 134 Jsem oslepen? Ne – sluncem zmámen pouze, v němž vedle Krásy křídla Tvá jsem zřel, a jeho záři nesu světem v touze, bych ve tmách žití vzplanouti jim směl. Kdo zahleděl se dlouho v slunce plamen, zří oslněn pak na všem skvrny rudé: Tvým požárem jsem oslněn a zmámen – ó nediv se, že zřím Tě všude, všude! 135