POHANSKÝ SONET.

Jaroslav Kvapil

POHANSKÝ SONET.
Zář pohanství mi z bytosti Tvé šlehá, neb Ty jsi jarem, sluncem, harmonií, sny pantheismu z očí Tvých se lijí, v nichž věčný život rodí se i lehá. Teď dobře vím, čím Hellady je něha, oč větší je svou boží poesií než muka světic zbledlých do lilií, jimž askese jen smutné žití žehá. Hněv předsudků v tom náboženství dozní a na prahu mé duše vykoupené čníš jako velká modla grandiosní. A věčně němá mluvíš bohů řečí, v níž každé slovo hlásá obrozené, oč Afrodité Madonny je větší. 32
Básně v knize Liber aureus:
  1. SLUNCE
  2. V své toužné duši letních nocí něhu
  3. SVÉ MATCE.
  4. TRIUMFÁLNÍ SLOKY.
  5. JAROSLAVU VRCHLICKÉMU.
  6. HARMONIE.
  7. HUDBA.
  8. POHANSKÝ SONET.
  9. STVOŘENÍ.
  10. VÁNOČNÍ SONET.
  11. IMPROMPTU.
  12. PANÍ HELENĚ MODRZEJEWSKÉ.
  13. MODLITBA JARNÍ.
  14. BŘEZEN.
  15. VZPOMÍNKA.
  16. PIANISSIMO.
  17. ZÁZRAK.
  18. ZIMA
  19. EKLOGA.
  20. Kde je naše štěstí? Mekkou, světlou zoří,
  21. EKLOGA JARNÍHO JITRA.
  22. KVĚT JASMÍNU.
  23. ROMANCE.
  24. PÍSEŇ.
  25. Čím byla jsi mi, svět by nepochopil,
  26. ALEJ
  27. POLIBKY.
  28. LETNÍ NOC.
  29. DUBEN.
  30. ŠŤASTNÉ SLOKY.
  31. V POZDNÍM LETĚ.
  32. Ta léta mizí jako mraků stíny,
  33. ŠTĚSTÍ.
  34. I. Když vešla jste tak usmívavě
  35. II. Růže, růže zrosené a svěží,
  36. III. Ó tóny smutných valčíků,
  37. IV. Ten život náš pln poklon je a frásí
  38. V. My věru nevíme, zda byli jsme tím šťastni,
  39. VI. I ta jeseň sbírá, pestré květy ráda
  40. VII. Ó kouzla večera,
  41. VIII. Vy s úsměvem všem stejně klaníte se
  42. IX. Byly to touhy, byla to krása –
  43. X. Je plna měkké vůně komnata,
  44. XI. Kam se řítíme
  45. XII. Jste unavena – spěte blaze
  46. MELANCHOLIE.
  47. V POZDNÍM LETĚ.
  48. NA DVA VERŠE Z „VITTORIE COLONNY“.
  49. SLOKY O UMĚNÍ.
  50. PÍSEŇ.
  51. SLOKY V JESENI.
  52. RESURRECTIO.
  53. PODZIMNÍ NÁLADA.
  54. AKMÉ.
  55. EKLOGA V LISTOPADU.
  56. ADAGIO.
  57. SVATEBNÍ SLOKY.
  58. Ne květin hrst, leč květů tisíce
  59. FINALE.
  60. EPILOG