Kde je naše štěstí? Mekkou, světlou zoří,

Jaroslav Kvapil

Kde je naše štěstí? Mekkou, světlou zoří, Kde je naše štěstí? Mekkou, světlou zoří,
kterou snivé jaro modré stráně krášlí, v našich duších hřeje, v našich srdcích hoří, ve své tiché lásce jsme to štěstí našli.
Ty jsi tolik dobrá, Ty jsi tolik snivá, a já ve své duši Tvoji bytost cítím, celé boží nebe z očí Tvých se dívá, celé boží nebe září nad mým žitím. Blíž a blíž se k sobě naše hlavy sklání, jak tu spolu čteme báseň svého mládí, že ti dnové mizí, necítíme ani, každým příštím jitrem víc se máme rádirádi. Ať ti dnové mizí – my se nesklameme, ať ta bouře táhne – nás krb teplý čeká, 80 dál tu krásnou báseň svého mládí čteme, přes hroby my zříme k slunci do daleka. Do daleka kamsi, svět kde neuslyší, jak nám srdce bijí nadšením a plesem, do hloubky svých duší, v ducha svého výši svoje mladé štěstí ve svých srdcích nesem’. A byť ono štěstí prchlo nenadále jako vonná myrrha z vásy srdcí rudé – do věčnosti dále, do věčnosti stále plno tiché vůně v oné váse zbude. 81