DUBEN.

Jaroslav Kvapil

DUBEN.
Ó viď, kdes v dáli čeká ta snivá pohádka, je jako jitro měkká, jak láska přesladká, a písní zdrojů zpívá, je toužebná a snivá a záhadou Tvých očí se v mladou zemi dívádivá. Tvá sestra, snivá Vesna, již kráčí z daleka, a matce zemi těsna jsou pouta odvěká, však Tebou navrátí se jí nadšení a něha a píseň vichrů ztichne, jež v boky ji teď šlehá. Ó proč tak roztoužena Ty hledíš do dálky?! V Tvé dlani štěstí stená a voní fialky, dřív ve Tvé dlani voní a dýší požehnání, než mohly rozkvést v hájích a v zlaté sluncem stráni. 98 Dřív přišla Vesna ke mně než v nivy vychladlé a zpívá snivá jemně v Tvých oči zrcadle a v bytosti Tvé zpívá, je toužebná a snivá, a záhadou Tvých očí se do mé duše dívá. Kdes v dáli na mne čeká Tvé lásky pohádka, je jako jitro měkká, jak jaro přesladká, je zlatou rosou vzňata jak fialek zrak v stráni a ve Tvé dlani voní a dýše požehnánípožehnání. 99