IX. Byly to touhy, byla to krása –

Jaroslav Kvapil

IX.
Byly to touhy, byla to krása –
Byly to touhy, byla to krása –
co z toho zbylo k posledu?! Paprsek slunce na hrobech jásá – já zapomenout dovedu!
Pod sněhem vesna nová zas dříme, leč také hroby zapadlé, ještě se jednou objati smíme – ó květy, květy uvadlé! Uvadlé květy, uvadlá láska – ty květy více nevzkvetou; pod žárem slunce loňský led praská – ó byl jsem, byl jsem poetou! 119 Pod sněhem vesna nová se vzkřísí – ó vy ji láskou vzkřísíte, pod sněhem rakev napadla kdysi – mé srdce stlívá v rakvi té! 120